záminkou přátelství do Čech, zajal jej dne 13. července 1110. ve svém dvorci Sadské a uvěznil pak na Křivoklátě.
Mezitím zemřela dne 2. dubna 1111. kněžna Ofka čili Eufemie, manželka Oty I. a matka knížete Svatopluka a Oty II. na Křivoklatě uvězněného, spoluzakladatelkyně kláštera Hradišťského na Hradě Olomuckém a kníže Vladislav odevzdal Václavovi synu Svatopluka podíl otcovský na knížectví Olomuckém, podržev podíl knížete Otona II. pro sebe. Kníže Václav, jenž se dotud u Českého dvora zdržoval, usídlil se na menším Hradě Olomuckém.
R. 1115. ale smířil se Vladislav s Otonem Černým a navrátil jemu, propustiv jej z vězení, jeho podíl na knížetství Olomuckém. Avšak r. 1125. vypudil jej Soběslav, nově zvolený kníže Český, pro nápadnictví jeho k trůnu Českému z Olomouce opět, načež podíl jeho na knížetství Olomuckém Václavovi připadl, jenž tedy nad celým knížectvím Olomuckým zavládl.
Otík Černý spojiv se pak s Němci, bojoval roku 1126. v čele Německých řad proti Čechům a padl 18. února u Chlumce, kdež Němci velkou utrpěli porážku. Pozůstalý jeho syn Ota III. vypovězen do vyhnanství Soběslavem, od r. 1125. velkoknížetem Českým.
Mezitím choval se Václav kníže Olomucký docela pokojně a pokračoval se stavbou chrámu sv. Václava na Hradě, jejž z rozkazu otce svého Svatopluka a pomocí strýce Otíka Černého přestavoval, aby se tam biskupství od sv. Petra a Pavla přenésti mohlo. Nedočekal se však dokončení stavby, neboť 28. února r. 1130 na zimnici zemřel. Olomučané jej velice želeli, jelikož byl velmi dobrý a štědrý. Když r. 1113. celé město i předměstí popelem lehlo, kázal většinu vlastním nákladem a ještě pěkněji opět postaviti. Na předměstí Ostrovu postavil krásný letohrádek se zahradou; jeho
