Památky a starožitnosti okolí Olomuckého nesahají ale bohužel dále než do prvních dob křesťanského letopočtu; jsou to podotknuté starořímské peníze, zbraně a nádobí, jež nalezly se na hradě Julianského návrší v Olomouci, pak pohanské hroby s popelnicemi v nejbližším okolí Olomuckém a staroslovanské Hradisko u Olomouce, jakéž sloužívaly našim pohanským předkům ku shromažďování lidu, poradám veřejným a náboženským obřadům, na němž v dobách pozdějších nádherný Benediktinský, později Premonstrátský klášter povstal.[1]
Kdybysme se tedy o době založení Olomouce pouze přímých důkazů držeti chtěli, musili bychom vznik tohoto města na mnohem pozdější dobu položiti, poněvač ani v prvních Čechoslovanských dobách, ba ani v dějinách Sámovy říše v sedmém století po Kr. žádná, zmínka o stávavších pevných sídlech Moravských se nečiní.
Kvádové zmizeli z Moravy uchváceni jsouce válkami Hunův pod Attilou v první polovici pátého století. Sídla jejich zaujali na krátkou toliko dobu jiní národové Němečtí, jak tvrdí Šafařík, Longobardové, Rugové, Skyřové a Turcilingové, po nichž však žádných nepozůstalo památek. I zdá se tedy, že sídla, jež Kvádové prvé na Moravě byli založili, světoborní Hunové většinou zničili a že Moravané, jenž současně s Čechy v druhé polovici pátého století kraje Moravské zaujali, zemi zpustošenou a veškeré dřívější osady v rozvalinách nalezli.
Tuť není se co diviti, když Hanáci, kmen Čechoslovanský, jenž na rovinách kolem a níže Olomouce se usadil, na strmé Olomucké skále pouhé ssutiny zastali. Že zde v oné době již pozůstatky bývalých sídel byly,
- ↑ Hradisko takové měla každá župa alespoň jedno — ne-li více.
