O původu Olomouce nelze udati zprávu určitou, jelikož sahá až do prastarých temnou rouškou zastřených dob; z polohy také souditi lze, že mezi nejstarší osady země náleží, jelikož všechny podmínky bezpečnosti a snadné obživy zahrnuje. Bez pochyby tedy, že již Keltové, první známý národ, jenž Moravu zalidnil a delší v ní prodlel dobu, základ položili k Olomouci. Jak tehdy osada ta se jmenovala, nelze arci udati; sotva však se jmenovala Olomouc aneb Holomouc, jelikož názvy tyto slovanský vyzrazují původ a dle zvyku našich dávných předků na jméno osobní Olomut[1] upomínají; poněvač staří Čechoslované jména osad od náčelníka zakládající čeledě odvozovali, jak nám nesčíslné příklady dosud dokazují.
Před narozením Kristovým zaujal krajinu zdejší při břehách Moravy a Dyje až k Dunaji, a na sever až k lesnatým pohraničným horám mocný, Svévům příbuzný bojovný kmen Kvádův, jenž zde po několik století prodlel a jak se praví, mnohá založil sídla. Se sousedními v Čechách Markomany společné vedl války i proti Římanům, a tudíž není pravdě podobno, že by tak pevné a prospěšné místo, jaké poskytovalo položení Olomouce, jeho pozornosti bylo ušlo. Nebyla-li tedy Olomouc již prvé Kelty založena, založili ji dojista Kvádové, jež na východ a na jih stálé nájezdy konali a tudíž pevná sobě zabezpečiti musili sídla.
Na Velkém hradě Olomuckém, jenž na návrší Julianském stával, nalezlo prý se ku konci dvanáctého
- ↑ Viz čas. mus. 8. ročník str. 408.
