Tato stránka byla zkontrolována
Že prý mám zas povídat něco pro děti.
Ono se řekne povídat, ale co? Měla by to byt nějaká pohádka? — Cožpak o to, nějaká pohádka, to by bylo pěkné! Ale jaká pohádka by to měla být? O králi, o královně, o nějaké princezně? — Třebas, ale takové pohádky už známe. Tak o Palečkovi, o obrovi, o víle? — To už také známe! — A což o čarodějnici, o drakovi? — Známe! — Tak tedy o čertovi nebo o hloupém Honzovi! — Ty ne, ty už také známe!
Tak tedy víte co, děti? Nebudeme si povídat žádnou pohádku, když už je všechny znáte, ale budeme si povídat, jako si povídají velcí lidé.
Tak ano! To my moc rády slyšíme, jak si velcí lidé povídají, to se nám někdy tuze líbí.
Ale jak si povídají velcí lidé?
No, povídají si třeba něco o tom, co
