Hraní
Co jsme to tu posledně dělali? — I ano, božínku, už vím: co bychom tu jiného dělali, než si hráli? Všude na celém světě, ať je jak chce širokánský, všude po celém světě, kde je právě v této chvíli den a svítí sluníčko, zrovna teď si dětičky hrají.
A na co si hrají?
Hrají si na všechno možné, zrovna tak jako vy.
A na co si hrají třebas černošské dětičky?
Černošské dětičky? ó jej, ty si hrají právě na takovou honěnou jako vy a hrají si na schovávanou a na černošskou zlatou bábu a mají své černošské říkanky a hrají si s kamínky, v písku a hrají si na všechno, co je jen napadne, zrovna tak jako vy.
A co čínské dětičky?
Čínské dětičky? Ty mají také takové hry jako vy a jako černošské dětičky. Všude na světě jsou děti stejné. Třeba kdyby se stalo, že by sem přišli nějací čínští chlapečkové a černošské holčičky a ještě všelijaké jiné děti z nejrůznějších dalekých zemí, tak se všemi byste si mohly hrát, třebas že byste si s nimi nerozuměly. Ve hře, panečku, si rozumějí děti všechny, i kdyby každé z nich mluvilo jinou řečí.
Jejej, to by bylo hezké, já bych si chtěla hrát s čínskými a černošskými a japonskými a eskymáckými kluky a holčičkami! Tak krásně bychom si hráli a pranic bychom se nehádali. — A mají černošské a eskymácké a ty všelijaké jiné děti také nějaké hračky? Mají třebas panenky?
Mají panenky, mají, jakpak by neměly! To se rozumí, ony nemají takové veliké mrkací panny, co říkají Ma-
