Tato stránka byla zkontrolována
57
Dobrák a Dobračka.
A zítra bude Martina,
jest Dobračkou milován muž;
a proto mu pudingy zaďála
a peče je v pánvi už.
Teď leží oba v posteli,
tu vítr se divý dal v rej;
a Dobrák řekl Dobračce:
Jdi! zastrčit dveře mi spěj. —
Já sotva lehla, se zahřála,
což nemám klidu mít;
byť třeba sto let klapaly
bych nešla zastrčit.
A na to v sázku vešli jsou,
to tiše, po šeptmu jen:
že slovíčko první kdo promluví,
ať závoru zastrčí ten.
A v půl noci přišli pocestní dva,
ti nevědí kde jsou,
nic nevidí, nic neslyší,
vše zahaleno tmou.
