Tato stránka byla zkontrolována
45
A když dělívá kořist, statek, šat,
hůř než vy, cigáni, činí snad,
to zvyklé jsou mi už věci.
Cigánka.
Ach, běda! běda! co činila jsem!
Co naslouchat platno k slasti!
Jej slyším k svojí komůrce sem
se krásti.
Tu ozvala se mi srdce moc:
Kéž milostnou nebyla bych noc
své matce prozradila!
Jinoch.
Žel! já též jednou jsem vstoupil tam
se tiše, sveden, krada:
Ach! cukroušku, jen nech mne k vám,
to ráda!
Však hned se strhl lomoz, křik;
dav příbuzných šílený mžikem sem vnik.
Krev dosavad kypí mně v těle.
Cigánka.
Když vrátí se ona hodina, jak
tu tichý bol mi nésti!
Já zmařila blízké a jediné tak
si štěstí.
