Tato stránka byla zkontrolována
37
Panoš.
A tiché-li loubí v zahradě tvé?
Mlynářka.
Ba, my jich tam dvé
v dvou rozích máme.
Panoš.
Já najdu tě zas,
v parný polední čas,
pak se tam uschováme.
Viď že, v tu útulnou zelenou chýš —
Mlynářka.
Tím klevet jen vzejde.
Panoš.
V náruč kde moji pospíšíš?
Mlynářka.
To nejde!
Kdo švarnou mlynářku líbá, ten
i hned lidem jest prozrazen.
Musela bych litovat
tmavý šat
váš zabíliti.
Hodíť k svému se zas jen svůj!
Tak smýšlíc chci žíti i mříti.
Mně nejmilejší stárek můj,
nic nemůž mu zkaženo býti.
 |  | |
