Tato stránka byla zkontrolována
24
a překrásně voní; víc však ždám
pro trpký bol svůj míti.
Již musím vám to říci všem:
zde na skalisku vyprahlém
mou milku nelze najít.
Tam dole, potoka kde břeh,
tam věrná žena chodí
a tiše vzdychá mnohý vzdech,
až čas mne vysvobodí.
Kdy utrhne tam modrý květ
a „nezapomeň!“ šeptne ret,
tu cítím já to v dáli.
Ba v dáli věru cítit tu moc,
když dva se rádi mají;
a proto žaláře mne noc
až dosud živého tají.
A srdce-li div nepukne
jen zvolám: „Nezapomeň mne!“
tu zase v život se vracím.
 |  | |
