Tato stránka byla zkontrolována
13
Král duchů.
V noc pozdní čí klus tmou větrem zlým?
Aj, to tě otec je s děckem svým;
on drží hocha ve loktech svých,
jej chová jistě, jej hřeje v nich.
Co skryl jsi úzkostně, synu můj líc? —
Hle, otče, král duchů, nezříš nic?
To s chvostem, s korunou král je duch! —
Ba mhy to jen, můj synu, pruh. —
„Chtěj se mnou se, mé dítě, brát!
„Což hezké s tebou hry budu hrát;
„je krásných květin u břehu dav,
„moje máti mnohý zlatý má háv.“
Můj otče, můj otče, a neslyšíš snad,
král duchů tiše co slibuje dát? —
Buď klidný, zůstaň klidný, jsem jist,
to v suchém listí větru je svist.
„Chceš, hezký hochu, ty se mnou jít?
„Moje dcery tě budou v péči mít;
„moje dcery noční vždy zahájí rej,
„jim uhýčkat, utančit, upět se dej.“ —
