stojí mistr lože. Na tom stole jsou dvě hořící misky, a nad ty misky pozvednou kandidátce ruce —“
„Nad oheň?“ divila se Lotty.
„Ovšem že, ale asi hezky vysoko. A tu pak ten její průvodce zvolá: ‚Putovala!‘ V tom přistoupí k ní dva bratři s hořícími pochodněmi, kteří ji dovedou k výklenku v sále, zastřenému oponou. A mistr lože vážně promluví: ‚Nechť uzří, čím byla, čím je a čím bude.‘ A jak to řekne, sdělají kandidátce obvazek s očí, záslona ve výklenku se rozhrne, a juž vidí — kostlivce.“
„To je hrůza! A nesmí vykřiknouti?“ zvolala Lotty.
Betty naslouchající nehnutě s dechem utajeným, povzdechla teď z hluboka.
Tham zlehýnka se usmál a mrknuv opět po dveřích do druhého pokoje odpověděl:
„To nesmí. Musí státi chvíli proti kostlivci tiše, ani se nehnouti, a uvažovati, až se ozve mistrův hlas. A ten zvolá: ‚Odveďtež ji tedy ze smrti k životu! Ať jí vysvitne dennice!‘“
V tom zarachotily konvičky a koflíčky, jež paní Butteauová nesla na velikém podnosu.
„Teď se juž nedám,“ pravila rozhodně, ale vesele, „k čemu pak by to bylo. Posvačte a pak si zas vypravujte.“
Odporu nebylo, zvláště když doktor Tham přidal se na stranu paní mateře. Jen v tom povolil, že alespoň dopoví, co je s tou dennicí.
„Za mistrem lože je veliká, červená opona. K té nastávající sestru zavedou, oponu odtrhnou, a za ní ve výšce svítí veliká hvězda, plná světel. Tu novicka poklekne a skládá slib.“ Tham pomichoval lžičkou čokoládu. „Pak obdrží pásku, mistr ji obejme, nazve ji sestrou, vede ji ke všem bratřím a sestrám, kteří