úplně tmavé, do čiré tmy. V té hoří jenom jedno světélko, a to v umrlčí hlavě —“
„Hu!“ otřásla se Lotty, ale hned zvolala: „Dále, doktore, dále!“
Betty ani nedutala; oči tkvící na vypravujícím se jí šířily. Ten mrknuv úkosem do polootevřených dveřích do druhého pokoje, pokračoval:
„Když tak nastávající ‚sestra‘ ve tmě dobrou chvíli vydržela, přistoupila pojednou jedna ze ‚sester‘ lože a ptá se jí, dobře-li všecko rozvážila, trvá-li na svém úmyslu a chce-li podstoupiti těžkou zkoušku, aby mohla býti přijata. Když přisvědčí, odváže jí ‚sestra‘ levý podvazek.“
Lotty pohledla pátravě na doktora, nežertuje-li, a usmívala se pochybujíc. On pak porozuměv pravil:
„Ano, levý podvazek, opravdu, a místo něho uváže jí sestra modrou, rozumíte-li, modrou pentli tak, aby jeden koneček té pentle čouhal. Pak jí svlékne pravou rukavičku, zaváže jí oči a ta kandidátka, abych ji tak pojmenoval, musí odpřisáhnouti, že skutečně nic, ale nic nevidí. Pak ji teprve zavede ke dveřím lože a pětkrát zaklepá —“
„Ah —“ povzdechla Lotty z hluboka. „A co pak?“
„Teď začne to pravé,“ odvětil Tham a vztáhl před se ruku s roztaženými prsty.
„Eh, nehrejte,“ durdila se mladá herečka. „Do pravdy —“
„Tedy do pravdy. Sestra na dvéře pětkrát zaklepá. Za dveřmi, v komnatě, sedí ‚ctihodný‘ t. j. mistr lože, v zástěře s modrou páskou; na té mu visí zednická lžíce. Klobouk má na hlavě. V levé drží nahý kord, a přítomní ‚bratři‘ mají také v rukou obnažené kordy —“
„A sestry?“ ptala se Lotty chvatně.