Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/84

Tato stránka nebyla zkontrolována
85


L. 1696 umřela manželka Dorota. Pán Bůh rač jí milostiv býti. L. 1702 umřel otec náš Jiřík Žalman ten úterek po sv. Havlu. Pán Bůh rač mu dáti lehké odpočívání a slavné z mrtvých vzkříšení. Léta 1703 já Václav Žalman oženil jsem se. Pán Bůh rač dáti, abychom v víře a v lásce spolu do smrti přebývali a po smrti života věčného v království nebeském dosáhli. Léta Páně 1705 narodila se mně Kateřina jmenovitě na boží narození.“

A tak dále. Však něco nového tu také shledal. Tomu však nerozuměl. Byloť na prvním listu připsáno cizí, vypsanou rukou, literou latinskou: „Hic liber est Wenceslai Žalman D**ae sublatus ei partim ob errores intus contentos et maxime ob ejus Possesoris alios defectus in fide Catholica ao. 1775. P. H. Schmidt.“

Staroch dočetl zprávy, o nichž myslil, že jsou nadobro ztraceny, a pro něž také tak velice želel staré bible. Dočetl ty prosté záznamy rodinné kroniky a ještě tam hleděl v zamyšlení, ruce maje na bibli sepjaty. A teď mu také napadlo, nač ve zmatku překvapení a radosti zapomněl se prve sám sebe otázati, kdeže se tu bible tak z nenadání vzala, kdo ji položil na okno? Večer tam nebyla. To ji tam někdo dal v noci nebo záhy z rána. Ale kdo?

Vstal bezděky, aby se k oknu podíval, nenajde-li nějaké stopy. Ale sotva že krok učinil, už se zastavil. Ve dveřích, hle, jaký svěží panáček, útlý a štíhlý, jasného pohledu, veselé tváře, v modrém pěkném kabátě, ve vyšívané vestě, u rukávů kadrličky bělostné, jako z cukru, a přezky na střevících se mu jen svítí. Stál ve dveřích jistě juž drahnou chvíli a pozoroval, a on ho samou radostí a samým překvapením ani neviděl, ani nezaslechl.

Žalman nejprve ho nepoznal, pak nechtěl očím věřiti. Ale přece, je to on! František sousedův, student!