chori, jenž, jelikož sám hudebník, Františkovi dobře rozuměl, těšil se z toho, že se taková změna s ním děje. Přál to jemu a nejvíce Věkové, která se bez toho nad synem tajně soužila litujíc ho, že mu otec nevyplnil přání. Ale ten pak sám, ač bezděky, přispěl synovi, že mohl uskutečniti, na čem se juž dlouho ustanovil, a nač se ustavičně připravoval i chystal, kolísaje arci časem a hrubě váhaje.
XXIV.
F. Věk se na útěk přichystá.
Prvním důkazem úplné otcovy důvěry bylo, že Františkovi svěřena větší obchodní cesta, a to do hor. Toho roku byly zvláště dobré obchody lnem, a proto ho starý Věk sháněl, kde jen mohl, užívaje výhodné doby. Poněvadž podzimek toho roku byl zvláště drsný a bolesti v nohou starého kupce se ozývaly citelněji nežli kdy jindy, musil leckam do okolí František. A tak ho do Orlických hor poslal, do Králík. Dosti se starý nějak rozmýšlel, neboť běželo tu o větší částky peněz, staral se, aby František dobře koupil a nedal se ošiditi. Než zbytí nebylo, an sám nemohl. Když si Františka zavolal a jemu zkrátka, jak měl ve zvyku, oznámil, kam pojede, a to hned zítra, škublo to nějak mladým kupcem. Než klidně juž a se vší poslušností projevil svou ochotu a jen opakoval, zdali hned zítra.
„Hned zítra. Časně ráno. Přichystej se.“
František byl už přichystán ale — na útěk. Bylť se dva dny před tím pevně rozhodl, že opustí otcovský dům a že půjde do Prahy, aby se tu oddal hudbě. Tou a při divadle chtěl se živiti, dokavad by nedo-
| Al. Jirásek: Sebrané spisy. II. | 17 |
