„Je hezká — citu plná.“
Když se potom přiznal, že on jest skladatelem, pohledla na něj překvapena. Pak usmávši se, podala mu ruku.
Zatím se Paula tak zotavila a sesílila, že mohla juž na ulici vyjíti. A tu jí starostný otec učinil nemalé potěšení a překvapil ji velmi, oznámiv jí jednoho dne z nenadání, že ji vyveze ven, za bránu, aby viděla zase pole a les. Bylyť takové krásné dny záříjové. Nevěda vyplnil tak pan Butteau nejvroucnější přání své dcery. Juž mnoho neděl nebyla venku za branou, toužila po volném vzduchu, ale tajila se svým přáním vidouc, do jakých nesnází peněžitých zavedla rodiče svou nemocí.
Sic ještě teď se bránila, upozorňujíc otce, jaké měl s ní vydání, ale Jacques Butteau nedal si říci. Toho plánu jeho však se ujala Lotka tak, že by všichni si mohli udělati „landpartii“, jak se tenkráte říkalo. Paní Butteauová se hned ovšem k dceři přidala, zvláště když také Bettina jala se žadoniti. A tak se stalo po vůli dětí. K penězům, jež pan Butteau opatřil, ostatek jeho manželka sehnala. Jak, to byla její starost a nikdo se z rodiny o to nestaral, věda, že maminka si ví rady a umí klín klínem vyrážeti.
Tak se z vyjížďky Pauliny stal velký výlet rodiny Butteauovy a některých jejích známých od divadla, pánů i dam. Všechno se na něj těšilo a zvláště také proto, že se ho súčastnil veselý herec Zappe z České Boudy se svou manželkou, čipernou to asi třicítiletou paničkou.
Také Věk byv pozván, těšil se na tu vycházku. Ale radost jeho nebyla beze rmutu. Veselá společnost z části jedouc na vozích, z části jdouc pěšky vydala se z Prahy hned ráno na cestu. S Butteauovými jel Tham. To Věk věděl, a on s nimi nemohl. Byloť
| Al. Jirásek: Sebrané spisy. II. | 15 |
