A kde že skrývám
zázračný med?
Cítíš, jak skáče tu?
Zdráv budeš hned —
A zase se dala z ničeho nic do smíchu; paní Butteauová žasla a volala:
„Ten pan Mozart vám všem popletl hlavy!“
Tham a Paula na se pohledli zářivým pohledem, a Lotka se jen zasmála…
XVII.
F. Věk se Thalii oddá.
Věk nezamířil přímo domů. V zamyšlení svém prošel ještě nejednou ulicí, a bylo pozdě na noc, když se ocitl posléze ve své světničce. Dlouho nemohl usnouti. Nedalo mu to, co před chvílí byl vyvedl. Když usnul, měl nejdivnější sny. Scény z Dona Juana se mu pletly a zase objímal Lotku a viděl Paulu, v ten okamžik se mu zjevivší. Tu slyšel líbezné arie, tu zase smích Lottin, až se probudil maje hlavu pustou, všechen znaven, mrzut, nespokojen.
První pomyšlení zase bylo: „Co oni u Butteauových!“ Jak se těšil na ten večer! Než toho by byl oželel — ale jak tam nyní? Toho dne tam nešel, a nešel dne druhého, ani třetího. Styděl se, bál, jsa přesvědčen, že ta komediantka nemlčela. A soužil se při tom nejistotou svou a toužil po Paule. Kdyby tak alespoň někoho od Butteauových potkal, aby na něm poznal, jak je. Nebo Thama! Ano, to by bylo nejlépe. Ten by mu pověděl, anebo — mohl by se ho zeptati! Však by si mohl k němu dojíti… To juž bylo čtvrtého dne. Do kolleje chodil, ale nic ho tam
| Al. Jirásek: Sebrané spisy. II. | 13 |
