Pauly a prohlíží si její nové šaty, které mu Paula prostomile ukazuje. A s jakým účastenstvím! Že by uměl tak výborně hráti, nebo snad — — Ale Lotty juž zapudila myšlénku, okamžitou žárlivostí probuzenou. Nač to myslí! Jak by bylo možná!
Jak by jí připadlo, že mladý filosof opravdu s účastenstvím prohlíží si nové šaty, visící na dveřích do druhého pokoje, jež mu Paula v dětinné radosti ukazovala a s radostí naslouchala jeho chvále, těšíc se, že se tak pěkně povedly, a že se bude v nich líbiti jemu, Thamovi, na kterého při nich ustavičně myslila.
Věk odešel, později Lotty s Bettinou, kterou si vzala s sebou na výpomoc do garderoby a která raději šla za kulisy nežli z hlediště se dívat. Otec Butteau byl už dávno v kanceláři divadelní. Paula osaměla s matkou, dokonávajíc poslední přípravu. Přes tu chvíli se podívala na hodiny, a zase juž vyhlížela ven. Tam bylo hůř a hůře. Drobný déšť v poledne sice ustal, ale po čtvrté hodině spustil na novo a silněji a hustěji.
Paní Butteauová to starostně pozorovala, míníc, nepřestane-li pršeti, že nebude možná, aby si Paula vzala nové šaty. A to dívku hnětlo a tuze rmoutilo. Matka se až divila, poněvadž Paula nikdy nebyla tak marniva a nestála hrubě o parádu a strojení. Nebyla by ovšem ani dnes o ně stála, kdyby tak toužebně si nepřála, aby jemu se líbila. Čekala ho už každé chvíle. Juž se na hodiny dívala, ale také několikráte ven ke schodům vyběhla. Kdykoliv se vrátila, vždy ji matka vítala osudným: „Ono ještě prší, a budeš viděti, že ani nepřestane!“
Juž smutně se Paula tomu odevzdávala, že se půjde ustrojit do starších šatů, v tom se otevřely
