se s ním někdy o tuto záležitost utkala bojem, a to dosti prudkým. Bojovalať, dostavši se ze žertu a vtipkování do ohně, a to z umíněnosti a neústupnosti, protivník pak její z upřímné a veliké lásky k svému jazyku. A tak boj, jejž Lotty začínala pro kratochvíli, aby poškádlila doktora Thama, nikoli však z nějaké určité zásady, stával se, ana juž pak nechtěla ustoupiti, opravdovým a maně se dále pouštěla, nežli myslila a chtěla.
Za takových potýček a zápasů obyčejně osaměla úplně. Paní Butteauová bývala nejen ze šetrnosti při svém hosti, ale bezděky, z neuvědomělého citu: nemohla ovšem valnými důvody Thamovi přispívati (a tomu toho také nebylo třeba). Jen jedno vždycky uváděla a rozumně: že když mají Němci divadlo (a to bylo u ní to nejhlavnější a všecko), proč by ho neměli také Češi, a když Lotty uváděla, jaké juž mají Němci kusy a jmenovala jména autorů, hlavně Lessinga, Spiessa (jehož kusy tenkráte se velice líbily), bránila se paní Butteauová, však že Češi později začali a že všecko dohoní, jakož za tu krátkou dobu, co ona pamatuje, co že českých kusů, za jejího mládí že nebylo zcela žádných, a teď co juž jich a také krásných! To bylo pro Thama řečeno, aby zmírnila ránu, kterou Lotka ostrým jazýčkem dala českému dramatickému básnictví a tím, bezděky a nechtíc, i muse Thamově.
Malá Bettina také přizvukovala matce, ovšem hlavně proto, že hrála v české Boudě a že se tam velice líbila. Než hlas její nic nevydal. Paula pak nemohla se půtek súčastniti. Byla však po každé proti své sestře. Věk se jednou takové potýčce hodil a sledoval ji s velikým účastenstvím.
Naslouchal obraně Thamově, jenž tentokráte nad obyčej se rozehřáv; výmluvně hájil svého mateřského
