V to paní Butteauová několika slovy mladému filosofovi vysvětlila, oč tu běží.
„Po tom líbání,“ vypravoval Tham, „počne se katechismus —“
„Oh, toho bys se nejvíce bála!“ zvolala škádlivě Bettina hledíc na nejstarší sestru.
„Však to je také těžký katechismus,“ pravil doktor. „Na př.: Oč má každý mistr a každá mistrová lože nejvíce dbáti?“
„Nuže?“
„Oč?“ ptaly se sestry najednou.
„Aby byla lože dobře zavřena. Druhá otázka té kandidátce: Jak jste přišla do lože?“
„Dveřmi!“ vzkřikla prostořece Betty.
„Špatně by panenka odpovídala. Se zavázanýma očima a branou z ocele a železa, zní odpověď. To jsou ty kordy.“
Všichni se dali Bettině do smíchu. Jen mladý filosof se mírnil.
„Víte-li ještě nějakou otázku, doktore?“ ptala se Lotty.
„Co znamená ta ocelová brána? jest jiná otázka, a na tuto nová sestra odpoví: Sílu a vytrvalost frajmaurskou.“
„A prosím vás, když už všechno víte, doktore, také prý mají tajná znamení, po kterých se poznají?“
„Ano — to vím. Ručky sem, panno,“ a juž se chopil Lottiných rukou. „Tu na pravici tři prsty od palce se stisknou do dlaně, tak že zůstanou dva poslední. Takhle. Ty položíte do levé dlaně, tak. To je znamení učednické. Tovaryšky a mistrové mají jiná. A pak ještě něco. Viděla-li jste překrásný šperk hraběnky Canalové?“
