Tato stránka byla zkontrolována
A celý východ — lesklý ametyst —
se fialovou září luzně chvěl,
tam toužila jsem s tebou, drahý, číst,
co žalů máme shrnout s bledých čel!
Hle! Nesmírno se vznáší nad hlavami,
co potká světem nás, je rozmar chvil,
jen láska naše — doputuje s námi.
Byť cesty jiné, stejný máme cíl,
byť žalů pouta, štěstí známe blesk,
já duši tvou, tys moji posvětil,
a kdo můž’ za to, že je nebe lesk
tak mimo svět, v nějž láskou jen se hrouží! —
Tam — nedolétnu drobnou perutí,
tam — ani duše nikdy nedotouží!
