Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/74

A mně při tom naslouchání
smutno je, když ptám se lesů,
marně tedy rozkřídlených
písní plné srdce nesu!
Je již srdce pro ně těsné,
já je tiším: „Umlkněte,
on až přijde, potom zněte,
dnes ne!“