Tato stránka byla zkontrolována
Běžela jsem po pěšině…
Běžela jsem po pěšině
s vršku dolů, dolů, dolů,
ó, já měla tehdá křídla,
nebylo v mém srdci bolu.
Viděla jsem jako mžikem
v řadě sosny, sosny, sosny,
a tvou náruč — tam kde šumí
dole ručej perlonosný.
Doběhla jsem. — U potoka
zůstala jsem státi, — státi:
tvoje náruč, ta je v dálce,
nemohu k ní dolétati.
Stokrát letět s vršku dolů,
orosí se dole oči,
když se ta má cesta nikdy
ve tvou náruč nezatočí.