Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/32

Vždycky jsem umlkla,
v myšlení ustala,
když jsem tam v líbezné
zatáčce potkala
šalamounek.

Když jsem šla naposled,
usmál se modravě,
sotva že přilbičku
nechal si na hlavě —
šalamounek.