Tato stránka byla zkontrolována
byť slzou pálil ony růže v květu,
mé srdce, dokud nepřestane bít, — —
je tvé.
Má modlitba, jež v pozdní noci svítá,
a vše, co letíc, stíhá křídlem svým,
má vzpomínka, jež s modlitbou se splítá,
když na hvězdnaté nebe pohlížím,
to všecko, čím tě oko moje vítá,
to všecko, čím tě oblažiti smím:
je tvé. —
