Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/22

Tato stránka byla zkontrolována

Ona ví, jak tesknila
pro tebe tvá milá,
jak jí oči — studánky —
touha zakalila.

Jak to ví ta studánka,
sotva zapomene,
že mám srdce paprskem
lásky opředené.

Až k ní jednou zabloudíš,
v soumrak červánkový,
Bůh ví, co ta studánka
vše ti o mně poví!