Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/21

Tato stránka byla zkontrolována

Studánka.

Byla jedna studánka
v lese přehlubokém,
hleděla jak vševědka
nezkaleným okem.

Z rámku bujných vějířů
křídlatěnce zřela,
a já jsem jí celičké
srdce otevřela.

Zdálo se mi častokrát,
že se ptá svou duší,
a to, co jí napovím,
v celé hloubce tuší.

Jako já ty kamínky
na dně jejím vídám,
ona zná, co já si snů
na dně srdce hlídám.