Tato stránka byla zkontrolována
Studánka.
Byla jedna studánka
v lese přehlubokém,
hleděla jak vševědka
nezkaleným okem.
Z rámku bujných vějířů
křídlatěnce zřela,
a já jsem jí celičké
srdce otevřela.
Zdálo se mi častokrát,
že se ptá svou duší,
a to, co jí napovím,
v celé hloubce tuší.
Jako já ty kamínky
na dně jejím vídám,
ona zná, co já si snů
na dně srdce hlídám.
