Tato stránka byla zkontrolována
Třpyt zelenavý do tmava
a jisker miliony
si na jezeře pohrává,
jak čarokrasy na stráži
v něm stěna svůdně obráží
své sklony.
Chci s duchem tvojím býti tu
a býti celou tvojí,
že sotva dychnu v úkrytu.
Ta krása — smutně dojímá,
s mou, jak když stejnou duši má,
se pojí.
IV.
Zřím skrytou v lese pěšinu,
jež měkce v mech se kloní,
tak ztichounka, tak do stínu,
tak vzhůru, jako do nebe,
že myslíc — jenom na tebe —
jdu po ní.
Je tkána vřesem růžovým
a odýchána smrčím.
Jsem samotna a skoro vím,
