Tato stránka byla zkontrolována
Jak zaslechla bych srdce tvé.
mé oko vroucně přes větve
se dívá.
Pták umlkne a odletí.
Jak peruť zašelestí,
hned jiná tiše odvětí,
a zmizí spolu lesa v dál;
ach, komu z duše vyzpíval —
své štěstí!
III.
Je možno někde toužit víc
a tebe vzpomínati,
než u jezera? Na tisíc
snů házím jemu do klína,
a všecky šerá hladina
mi vrátí.
Šum sladký táhne jehličím
a srdcem zalahodí,
vřes zadýchá, a sosny svým
mi učarují chvojím též,
když k sobě vroucím: „miluješ,“
mne vodí.
