Stránka:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu/49

 Než náhodou v kratičké době
 šli ti kozlíci proti sobě,
 jen potok horský je dělil,
 přes kterýž tram položen byl
 tak ouzký a v tak hrozné výši,
 že potká-li se myška s myší,
 nikterak nelze se vyhnout;
 a v strašné hloubce hučel proud.
 Kdo s trámce spadne, v hlubině
 bez vší pomoci zahyne.
 Než kozel všeho se odváží,
 nic jemu v cestě nepřekáží.
 I hned jeden z nich na trámec vkročil,
 a jak to druhý kozel zočil,
 srdnatým také žádal být,
 odvážil se po trámci jít.
 Šli oba smělým krokem dál,
 až kozel proti kozlu stál
 u prostřed trámce nad hlubinou,
 v níž, kdož tam padnou, jistě zhynou.
 Je kozel kozlu nelaskavý;
 i pýchal levý jako pravý
 pověstnou svojí hrdinností
 a neznal žádné povolnosti.

 Ustoupit nechtěl druh druhému,
 propadli oba osudu hroznému,
 a spadli oba s vysoka
 do hlubokého potoka