Tato stránka byla zkontrolována
Dva kozlové.
Když kozlové se napasou
po dobrodružství se ženou;
své opustivše pastviště
hledají sobě rejdiště
v odlehlém divém úbočí,
kam lidská noha nevkročí.
Kde není pěšin ani cest,
kde strmé skály vyčnívají
a propasti se otvírají,
procházka kozlům milá jest.
Skalisko v cestě nepřekáží,
neb kozel všeho se odváží.
Dva kozlíkové rohů smělých
a nožek pěkně zabělelých
odešli z dolin lučnatých,
a každý jinam šel po svých.
