Tato stránka byla zkontrolována
v rákosí se skrývalo
a do děr zalézalo.
Dlouho na den jít nechtělo,
aby toho uvidělo,
jehož za Titána mělo.
Ale král ten, pravím vám,
Titán nebyl, byl to trám,
jehož do vod bouchnutí
tak veliké leknutí,
tak přehrozný strach
učinilo po vodách,
že rod žabí ustrašen
z děr svých nevycházel ven.
Avšak v mále
chtěly žáby přece spatřit krále.
Jak se jedna trnouc celá
odvážila, přicházela
za ní druhá, a pak třetí,
až přišly i žabí děti.
Blížily se k svému králi,
důvěrně naň křehotaly,
na rámě mu vyskočily,
kuňkajíce se slunily.
Dobrý král jak ovce tichá,
jak dobromyslné děcko,
co tropily, snáší všecko,
jenom chvilkami si vzdychá.
Z takového počínání
Perun malou radost měl,
