Tato stránka byla ověřena
Není lehce, milý brachu,
odvyknouti strachu.
Trvám, že i člověk má
strachy jako já.“
Takto zajíc rozumoval,
ohlížel se na vše strany
a ušima nepokojně stříhal;
chuďas celý polekaný
o bezpečí pochyboval.
Stín, kterýž se kolem míhal,
hnutí listu v háječku,
ba i pouhé nic
způsobily jemu horečku;
tak poděšen byl zajíc.
Trudnomyslný ten pán
pojednou byl znova polekán
lehkým hlukem povzdálečí,
tak polekán, že běhy zaječí
mžikem na útěk se daly
a k brlohu pospíchaly.
Na útěku přiběh’ k večeru
k tichounkému jezeru,
a jak po břehu se žene,
se všad žáby poplašené
do jezera skákají,
pod vodou se skrývají.
„Vida, praví Macek k sobě,
co se strachem děje tobě,
toho teď jsi původem.
