Stránka:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu/15

Tato stránka byla zkontrolována
13
Vlk a jehně.
Vlk a jehně.

Důvod silnějšího mívá platnost větší;
o tom moji milí tato bájka svědčí.

Ondy z potoka čistého
jehně tiše vodu pilo;
i tu z lesa hlubokého
vlkem překvapeno bylo,
jenž tam hladem zmořený
přiběh’ celý zemdlený.
I hned na tichou ovčičku
zuřivě se obořil:
„Kdo ti drzá dovolil
čistou kalit mi vodičku?
Za tu tvoji zpozdilost
musím tebe potrestati.“
— „Jen se nerač Tvá Milost,“
vece jehně, „rozhněvati.
Spíše uvaž, mocné kníže,
žíznivo že pít musím;
stojím dvacet kroků níže,
tobě vody nekalím.“ —