Tato stránka byla zkontrolována
XIII.
V ODKVĚTU.
Sprchly růže, viď má stará,
svět kol zírá holá bída,
kde jsou, pověz, květy jara?
Víď, jsem starý invalida!
Nebude to, věř, juž lépe,
prška se sluncem se střídá,
na dveře smrt pozaklepe —
nejstarší ten invalida.
Nu, nu, starý, proč tak smutný,
pohleď v zrak mi, to přec vydá,
láska nejlepší lék chutný…
I ne, je též invalida!
