Tato stránka byla zkontrolována
X.
AŽ K ZLOČINU.
Vzala své dítě, v divokém běhu
tisknouc je k ňadrům chvátala k břehu.
Mlhou kmit luny pruh bílý. —
V řece to sténá a kvílí!
Skočila v člun a veslem dva tepy
do víru osud žene ji slepý,
dále a dále, k jakému cíli? —
V řece to sténá a kvílí!
Temno a noc je do kola kolem,
vítr jen zahýká skálou a polem,
nikdo ji nevidí v hrozné té chvíli. —
V řece to sténá a kvílí!
