Tato stránka byla zkontrolována
On cítí čár štíhlého toho tílka
i ručku teplou na svojí se chvít,
a jakby síťku hodil na motýlka,
tak její srdce v ústret svému bít.
Je plna rajské hudby jim ta chvilka.
A ona po očku se k němu dívá
na bezvousou tvář, kučeravý vlas.
Ať v ručejích déšť dubnový kol splývá,
jim všecko květ a vůně, třpyt a jas;
dnes málomocný před nimi je čas.
Vždy žehnat budou deštníku, jich štěstí
jenž kryl až v malý dům tam na předměstí.
