Pryvytaj že v svojij slavi
i moju ubohu
leptu, dumu nemudruju
pro Čecha svjatoho,
velykoho mučenyka,
pro slavnoho Husa!
Pryjmy otče! A ja nyškom
Bohu pomolu sja,
ščob usi Slavjane staly
dobrymy bratamy
i synamy sonéa pravdy
i jeretykamy,
Ottakymy, jak konstanckyj
jeretyk velykyj !
(viky = věky, ščo zviv-jesy = že jsi svedl, riky = řeky, leptu = mou hřivnu, nyškom = tiše, ščob = aby, sonéa = slunce, jeretykami = kacíři).
Tato oda byla už dvakrát přeložena do češtiny. Druhé vydání ve výborném překladě Tichého vyšlo k Husově oslavě letošního roku se znamenitou předmluvou prof. Smal-Stockého, ukrajinského filologa a kyjevského akademika.
Lásku k rodné zemi, k Ukrajině, k její minulosti a víru v její budoucnost vyzpíval Ševčenko v tisících dumkách a písních, jež probudily už u velké části lidu národní uvědomění…
Sta a sta Ševčenkových písní znárodnělo, mnoho bylo jich zpracováno hudebně.
Vyplní-li se to, co hlásal Ševčenko, a budou-li se podle toho řídit Slované, dojde skutečně k tomu ideálu slovanské vzájemnosti, jehož si přeje každé české srdce, ať už náleží sociálnímu demokratu nebo konservativci, a každý rozumný demokratický Rus, a ovšem i každý Ukrajinec. – Porozumět Ševčcnkovi znamená porozumět i ukrajinství.
V posledních letech života Ševčenkova a po jeho smrti stává se Petrohrad střediskem ukrajinského duševního života. Spisovatelé ukrajinští soustřeďují se tu kolem literárně naučného měsíčníku „Osnova“, do kterého psal před svou smrtí také Sevčenko. Buditelé Bilozerškyj, Kostomariv, Kuliš, známá spisova telka Marko Vovčok (pseudonym) a v němž spolupracovali jiní vynikající ukrajinští spisovatelé: Storoženko, Rudanškyj, Nis, Hlibov, Lazarevškyj, Kucharenko, Konysskyj a poprvé vystoupili Rylškýj a Antonovyč.
