Stránka:Jaroslav Nečas. Východoevropská tragédie a Ukrajina (1919).djvu/14

Tato stránka nebyla zkontrolována

14


Aby každá víra a národnost byla svobodna, aby každý člověk mohl věřit tak, jak sám chce a nebyl nucen ani k pravoslaví ani ke katolictví.

Aby bylo volno tisknout všechny knihy a časopisy bez pronásledování vrchností, aby nebylo možno trestat lid za to, kdy vyslovuje svoje myšlenky a je mezi lidem šíří.

Aby každý národ slovanský, mezi nimi i ukrajinský, živ byl samostatně, dle své vůle, pod svojí vládou; aby vláda byla volena dle přání lidu; a by nevládl a nepanoval jeden národ nad druhým, ale aby žil každý svobodně, aby žily národy toliko v bratrském svazu mezi sebou, společnými silami si pomáhaly a bránily.“

Ševčenko propagoval tedy už před více jak 70 lety ve svém bratrstvu největší ideály dneška: „Sebeurčení národů a ligu národů“. To, co hlásá dnes Wilson v době světové války, bylo na programu Ševčenkově před r. 1848.

Caristická vláda učinila konec všem ideálům, zavřela „Bratrstvo“ v r. 1847 a členy jeho, „bratčiky“, uvrhla do vězení. Mezi jinými i Kostomarova, Kuliše a Sevčenka.

Deset let tráví Ševčenko ve vyhnanství, v těžkých žalářích, nedovoleno mu ani psát po ukrajinsku, ani malovat. Zásluhou hrabat Tolstých dostává se mu v r. r857 amnestie. Ševčenko vrací se z vyhnanství.

Zije však od té doby většinou v Petrohradě a umírá tu v r . 1861.

Tělo Ševčenkovo přeneseno na Ukrajinu a pochováno v Kanevi, nad Dněprem, o kterém Ševčenko tolik básnil, a zbudována mu mohyla, ku které putují nyní každoročně tisíce Ukrajinců.

Ševčenko, týraný a slavený, typický představitel svého mučeného, deptaného národa, odpočívá uprostřed své Ukrajiny; jeho slova však žijí a budou žít tak dlouho, jak Ukrajinci sa mi.

* * *

Ševčenko, který ukrajinský jazyk přivedl do světové litera tury a miloval Ukrajinu nade vše, nebyl nepřítelem Rusů a Poláků. Byl pouze velkým nepřítelem útisku, obracel se proti carismu a despotismu v Rusku a proti šlachtě, bureaukratům a jezuitům v Polsce. Své upřímné slovanské smýšlení vyjádřil v poslání našemu Šafaříkovi ve své překrásné odě na Husa:

„Slavaž Tobi, Šafaryku,
vo viky i viky,
ščo zvi v jesy v odno more
slavjanskiji riky.