Ukrajinský jazyk stojí dnes jako samostatný, ruštině ovšem blízký, ale přece jenom úplně samosta tný s boha tou literaturou i kulturou. Jeho samostatnost přiznala sama Petrohradská akademie nauk v památném spise „Ob otměně stěsněnij maloruskaho narěčija“ z r. 1905, ve kterém výslovně protestuje proti pronásledování jazyka maloruského (ukrajinského) a uznává odlišnost jazyka velkoruského a ukrajinského a žádá, a by zrušeno bylo censurování spisů psaných ukrajinsky.
Předseda „Moskevské společnosti slovanské kultury“, výborný slovanský jazykozpytec Th. E. Korš, hájil též v r. 1911, docela rozhodně názor, že Ukrajinci jsou svou literaturou a národním svérázem docela odlišní od Velkorusů a že tedy Rusko musí změnit svoji politiku všeruskou v politiku slovanskou, uznávající též právo Ukrajinců na život.
Je ovšem pravda, že. před tisíci lety užívalo se v Kijevě i Moskvě téměř jednoho spisovného jazyka. Ale to nebyl ani jazyk ruský, ani jazyk maloruský (ukrajinský), nýbrž z Bulharska přinešený, mrtvý, staroslovanský církevní jazyk, který se potom vyvíjel samostatně v Rusku i na Ukrajině a který ovšem zněl v ústech prvního velkého ruského spisovatele Puškina docela jinak než v ústech prvního význačného ukrajinského spisova tele Kotljarevského.[1]
Puškin psal spisovnou ruštinou, Kotljarevskyj pak už v r. 1798 užíval lidového jazyka ukrajinského. V téže době, kdy čeští buditelé začali křísit český národ – tedy před 120 lety – začíná též ukrajinské literární probuzení.
A dnes mohou se Ukrajinci vykázat velkou a mocnou literaturou (většinou ovšem literaturou krásnou), která je nejen jazykem, ale zejména duchem úplně ukrajinská a samostatná.
V ukrajinské literatuře není možný ani typ Tolstého s asketickým, utopickým eval1geliem dobra a heslem „Neodporuj zlu násilím“, není v ní možný a nevyskytuje se v ní ani Oblomov ani bratři Karamazovi, není v ní možný ani Arcybašev. Jen z daleka, hodně z daleka upomíná Vynnyčenko v některých svých pracích na Gorkého.
Ruská literatura, největší a nejkrásnější ze světových literatur je svým rázem, svou duší úplně odlišná od litera-
- ↑ V 16. a 17. století mohou se Ukrajinci vykázat významnými kulturními spolky a školmi, z nichž zvlóště jako vzor ostatním státům sloužila lvovská „Škola stavropigianského bratrstva“ a „Kyjevská akademie“ rázu západoevropského. V 2. polovici 16. a začátkem 17. století prodělávala tedy Ukrajina svoje první literární vzkříšení, které však po smlouvě perejaslavské bylo úplně udušeno a ozvalo se až r. 1798.
