mne vzít?“ — „I bodejť že bych chtěla.“ A vzala Broučka okolo krku, a měli se rádi.
A tak maminka, aby prý se se svatbou neodkládalo. Ale asi týden to přece ještě trvalo. Když se muselo všecko omývat a cídit! A než se všickni hosté pozvali! A než se všecky koláče upekly! To jich bylo! Ani se nemohly v komoře na prkna vlézt. A Janinka že jim pošle tři zrnka vína, taková krásná modrá, až do červena, tak jak se z hroznu utrhla. A poslala. Zjednala černého brouka, kováříka, a on jim je na kolečku zavezl. A Janinka mu dobře zaplatila, ale kmotřička mu přece ještě dala trochu mouky a krupice a jiskřičku másla a tři hodně veliké koláče. Ten byl rád! Když měl doma hromadu dětí!
A byla svatba. To bylo hostů! A když byli všickni pohromadě, šli ven pod dub, Brouček a Beruška, tatínek a kmotřička, kmotříček a maminka, Janinka a ten starý brouček z roždí, a pak ti ostatní.
„Tak si podejte ruce,“ začal kmotříček, a Brouček a Beruška podali si ruce. „A ty, Broučku, vyznej, chceš-li mít Berušku vždycky rád a vzdávat ji patřičnou čest.“ A Brouček vyznal, že ji chce mít vždycky rád a vzdávat jí patřičnou čest. — „A ty, Beruško, vyznej, chceš-li mít Broučka vždycky ráda a dobře poslouchat.“ A Beruška, že ho chce mít vždycky ráda a dobře poslouchat. — „A tak buďtež v tisíce tisíců, a žehnej vám Hospodin.“ A všickni opakovali: „Buďtež v tisíce tisíců, a žehnej vám Hospodin.“ A šli zas do chaloupky, a jedli a pili a zpívali a povídali, a zas zpívali a byli rádi a měli se dobře.
A když tak zpívali, tu viděl Brouček oknem tam výš na mezi za dubem malinkého broučka, zlatohlávka. Ležel v trávě na břiše se založenýma rukama, díval se a poslouchal. Brouček vzal honem dva koláče, jeden tvarohový a jeden makový, a běžel ven. „Zlatohlávku, pojď sem. Já mám dnes svatbu.“ — „Však já vím, že máš,“ — „Tak tu máš, na, koláč.“ A dal mu koláč, ba dva, jeden tvarohový a jeden makový, a zlatohlávek byl tolik rád, a utíkal domů.
