Stránka:Jakub Malý - Vlastenský slovník historický.djvu/831

přinucen jest téměř bez výminek poddati se zeměsprávci. Tu jsou do Tábora uvedeny Pražské řady kostelní a konec učiněn sektě táborské, jejíž poslední dva náčelníci, Mikuláš z Pelhřimova příjmím Biskupec a Václav Koranda, slíbivše poslušenství Rokycanovi co zvolenému arcibiskupu, odvezeni jsou onen na Poděbrady, tento na Litice, a tam dochováni k smrti. — Tak T. jako, zorganisovaná strana politická a náboženská vzali za své, ale duch učení jejich nevymizel, nýbrž v hloubi myslí lidských se skrývaje za vhodné příležitosti znova se objevil na světlo, v podobě sice rozličné, ale v podstatě tentýž: z potlačené sekty táborské vyšli totiž za nedlouho bratří čeští, jichž vyznání v nejhlavnějších věcech srovnávalo se s táborským, avšak pokojná praxis života byla pravým opakem divoké výbojnosti někdejších T-rů.