Stránka:Jakub Malý - Vlastenský slovník historický.djvu/827

819

Táboři

ství, nestřihali si vlasů a nosili vousy jako jiní mužové. Ctění svatých, modlení za zemřelé, učení o očistci zavrhovali; svátků nižádných krom jediné neděle, též nižádných postů nezachovávali; přítomnost pravého Boha ve svátosti oltářní upírali; též neuznávali výhradní oprávněnosti kněží k vykonávání bohoslužebných obřadů. Při tom odvolávali se na jediné písmo svaté, a všem pozdějším ustanovením církve platnost upírali. Dále netrpěno žádné nádhery ani žádných ozdob v kostelích, a při službách božích užívali jazyka českého. T., vykládajíce víru podle rozumu svého, opravili církev dle vzoru prvních dob křesťanských. Avšak nepřestávajíce na tom pomýšleli také na opravy v životě veřejném a společenském. Zavrhujíce krále Sigmunda co zjevného nepřítele národu Českého chtěli z království Českého udělati republiku, zlomiti převahu Němců v zemi a zjednati úplný průchod živlu národnímu. Ve společenském ohledu zasazovali se o rovnost všech lidí. Takové byly náboženské a politické zásady T-ů, kteréž jali se prováděti se vší bezohledností. Tu jsou od nich vybíjeny chrámy a zbavovány všelikých okras svých, často velmi drahocenných, jmenovitě pak všech obrazů, jichžto ctění pokládali za modloslužbu, čímž zničeny jsou nesčíslné vzácné památky starodávného umění. Nad to se dopouštěli T. mnohých ukrutností na přemožených nepřátelích, což ovsem činili jenom v odplatu za podobné skutky nejdříve proti nim páchané. Takové zuření jejich učinilo jméno jejich daleko široko strašným. Když veškerá strana pod obojí, zbrojíc se proti králi Sigmundovi s vojskem křižáckým do Čech vtrhšímu, sestoupila se v jednotu se slibem, hájiti společně tak zvaných čtyr artikulů Pražských, přiznali se k těmto i T. Žižka vedl osobně vojsko táborské na pomoc Praze, a porazil tam pod vrchem Vítkovem, od té doby Žižkovem nazvaným, křižáky Sigmundovy na hlavu. Když na to utrakvističtí Čechové podávali korunu králi Polskému Vladislavovi, výstřednější strana T-ů s Mikulášem z Husi nebyli s tím srozuměni, poněvadž by raději bez krále byli bývali, neměl-li býti rodu domácího; ale Žižka, mírnější a střízlivější, přitiskl nicméně pečeť táborskou k usnesení, že se má vyjednávati s Vladislavem. V bitvě pod Vyšehradem bojoval po straně Pražanů též zástup T-ů pod Mikulášem z Husi. Avšak T. byli v Praze jenom tenkráte vítanými hostmi, kdykoliv bylo potřebí jejich branné pomoci; jakmile však nebezpečenství pominulo, oni svou surovou neotesaností počali býti nepohodlní uhlazeným měšťákům, pročež všemožně hleděno se jich zase zbaviti. Tak i nyní se dálo, pokus pak o srozumění se kněží táborských s Pražskými veřejným hádáním v domě Zmrzlíkově neměl žádného výsledku. Když pak brzy na to Mikuláš z Husince zemřel, Žižka, nastoupiv na jeho místo co první vůdce T-ů, obrátil se s těmito do západních Čech, válčit proti stoupencům Sigmundovým a nepřátelům kalicha. Valka vedena s obou stran s velikou ukrutností, jakož o tom podány zprávy na místech příslušných. Pomalu celá země opanována jest od Husitů, čehož největší zásluhu měl Žižka se svými T-ry. Čím rozhodněji však odchylovali se T. od pouhých kališníků, tím více musilo jim na tom zá-