24.
Slav i vrahům dobře činit zvyknul
tak, že pro svou velkou dobrotu
často přicházívá na psotu!
Takto Milek před Bichinem zkřiknul:
V tomto méstě, hle, ten, co se spiknul
proti všechněch Slávů životu,
totiž Jindřich Ptáčník, chropotu
nectné smrti, rukou slavskou zniknul;
Maďaři jej v boji porazili,
a když zabit chtěli utěka,
Slávové ho mužné ochránili
Já jsem Milku na to, milý brachu,
vždy i přílišná víc člověka
láska krášlí, než zlost plná strachu.
25.
Při Lipsku, tom srbském malosvětu,
zřeli nejřidčí jsme z divadel;
jeden Francouz koně ukradel
kozáku, jenž krev lil za Němce tu;
Cválal na něm v nejrychlejším letu
zmocniv sedla se i zubadel,
ale Slavorus náš popadel
divně onu Bonapartskou sketu:
Když už téměř s očí se mu tratí,
kozák na svém prstě zahvizdne,
a kůň s jezdcem hned se k pánu vrátí;
Tento pak, dluh slušný zlodějovi
složiv za šibalství ohyzdné,
hladil věrnou hřívu koníčkovi.
