20.
Nehledám já věci zveličovat,
jak snad jisté míní rozumy;
nýbrž mnoho ještě ze summy
hříchů těchto krajů umenšovat;
Zvyk mám oči raděj zamhuřovat,
nežli schválné činit výzkumy,
sypu smírné kvítí na rumy
Slávy a zlost volím připlášťkovat:
Jen ty křivdy péro moje líčí,
nad kterými samo zardéné
nebe lká a člověčenství křičí;
Kdo pak víru mně a Milku příčí,
ať sám spatří tyto svalené
hrůzy na náš národ holubičí.
21.
V nenávist tak vrahy svého vzalo
národu už dítě Hannibal,
že se každý z cesty vyhýbal
Říman mu, když potkání se stalo;
Mladosti mé krotkost nebe dalo,
mne Mars jako jeho nelíbal,
přece jedno Němče vyšibal
i já v ní, že řeč mou vysmívalo:
Čím víc teď by muselo a tuto
plamenem mé srdce shořeti,
kde půl Slávska jest mám odejmuto;
Než jak všudy živlům klásti hrázky
Bůh, tak u mne ráčí uměti,
oheň hněvu hase deštěm lásky.
