na ní dorážeti. To vše učí nás theorie o počátcích hry, kterou zde probrati chceme.
Pohlednemeli na kameny, dle obr. 2. postavené, vidíme hned, že natažením králových a dámských pěšců d2, e2, d7, e7 uvolní se cesta nejvíce figurám, t. j. oboum střelcům i dámám. Pro početí útoku nutno přivésti do hry střelce a jezdce — nikoliv však při počátku hned dámou táhnouti, protože tato sama ještě přítomností všech kamenů stísněná nemůže nejen hned moc svou vyvinouti, ale bývá často zahnána útoky nepřátelských figur, čímž ona ztrácí hájením sebe času — nepříteli ale k rychlému vývinu ještě dopomáhá. Toto ve větší míře platí i o věžích. Teprve když pěšci pošinuty, figury vyvinuty, král rochádou v bezpečí uveden, prospěšno útok pomocí dámy a případně věží sesíliti. Protože však celá hra se jedná o zmatění krále (dáti mat), musíme hleděti pole kolem krále svého pojistiti upevniti a případně slabé uhájení, odkrytí krále nepřátelského vykořistiti.
Otevření hry jsou pak pravidelná a nepravidelná. Pravidelnými otevřeními zabývá se theorie stále a stále novými analysami (probíráním jednotlivých tahů) tou měrou, že možno tvrditi, že všechny možné, důležité tahy se všemi nejdůležitějšími protitahy na mnoho tahů (někdy až přes 20 tahů) probrány jsou.
Pakli také nemůže každý hráč si pamatovati všech těch sta a sta variant, zajisté že mu stačí, pamatujeli si nejsilnější útoky a nejlepší proti nim obrany — neboť méně dobré a špatné tahy v prospěch svůj využitkovati, k tomu mu
