§ 7. Pakli jsme brali kamenem druhý svůj vlastní aneb dotknul-li jsme se kamene protivníka, aneb vykonali nemožný tah vůbec, má protivník právo dle §. 9. rozhodnouti.
§ 8. Chce-li hráč svůj neb cizí kámen (je-li ku př. špatně postaven) lepší postaviti musí před dotknutím se kamene říci: „Opravuji“, franc. „j’adoube“; neb jen v tom pádu není povinen dotknutým kamenem táhnouti. Pakli při neb po dotknutí se kamene řekneme „opravuji“ jest to však neplatné. Každým dotknutým kamenem (není-li ohláseno opravení) musí se táhnouti, cizí kámen dotknutý bráti. Když jsme se dotknuli několika kamenů, rozhodne protivník, který z těchto má táhnouti, neb býti brán. Pakli jsme při dotknutí se kamene ohlásili „šach!“ nejsme povinni „šach“ dáti, když jsme kámen ještě z ruky nepustili, kamenem však táhnouti musíme.
§ 9. a) Každý hráč má právo rozhodovati o chybných tazích neb dotknutých kamenech. A rozhodne 1) má-li tah býti vůbec neplatný, 2) má-li který z dotknutých kamenů táhnouti neb býti brán (shoduje-li se to ovšem s chodem a braním vůbec) aneb 3) nemůže-li dotknutý kámen dle pravidel táhnouti neb býti brán, nutiti hráče, by za trest táhnul králem. Nemůže-li ani dotknutý kámen táhnouti neb býti brán a také králem nemožno za trest táhnouti nemá ono provinění dalších následků. Má-li král trestem táhnouti, nesmí rochirovati.
b) Právo to rozhodovací má však hráč jen, pakli sám se ještě kamene k protitahu nedotknul.
§ 10. Dámě se šach nehlásí.
§ 11. Králi se šach musí ohlásiti. Pakli se králi šach dalo, protivník však nepozorností se toho nepovšímnuv kamenem táhnul, nechaje krále v šachu státi, má hráč šach ohlásivší právo rozhodnouti, má-li se (je-li to možné) dotknutý kámen představiti, aneb
