Tato stránka byla zkontrolována
Faun
Očekávám tě pod větvemi.
Smysly mé
studánka vody čisté jsou.
Ruce mé páky, vzpírající
břemeno smutku do modré radosti
výšin.
Bradu zamyšleně otírám o kolena,
mezi prsty probírám jiskřící srst,
na čas lásky očima blýskaje
a básníka v sobě našed.
Ó, ty,
jíž pod bílými plameny nohou
praskají suché trávy, jak blížíš se,
boky houpají se
sladkými rytmy básní Ovidiových
a z podpaží
zlaté chmýří v tmu světélkuje ti,
rci, co mi přinášíš,
běloramenná?
Z tvých přicházejících očí čtu závrať a závrať.
Závrať
plachého pohledu na kamenná města,
jež udusila tvé povzdechy,
závrať
tichého pojď, pojď, pojď,
jímž volaly háje sestru svou,
