Tato stránka byla zkontrolována
Ulice
Ulice pospíchá, pospíchá,
pohání kolo a sval.
Je samý uzel a pleticha,
lichotí se ti a zadrhuje tě,
jako kus cihlářské hlíny urve a zužitkuje tě.
Nejsi, než materiál.
Hrany ti obrousí, uhněte
beztvárnou, mazlavou hmotu
z tebe a ženy a dítěte,
píseň a nadávku, hnus a nadšení,
genia, blbce, charakter, slotu
v nerozeznatelném smíšení.
Zkrátka dav.
Procházím se tou ulicí,
všemi hořlavinami dne hořící,
jako nějaký páv.
Všecky odlesky na mě září, všecka ošklivost chátrá v mém hlase,
odlišná kdysi má duše všemu na světě podobá se.
Někdy však je mi až k pláči, jak zatoužím po širém poli,
jímž bych se opět znatelně vytýčil v den.
Po sluncem zalité květnici,
po ženě k bohu se modlící
srdce mě bolí.
Z města ven.
