Revoluce
Léta v porobě žil jsem,
učili mě jíst hlínu, duši hanbou odívat,
prací o hladu a žízni bičovali mě
u ohně, na vodách, v prachu silnic, v štól vedru,
starostí o kus chleba, nemoc a stáří šij shrbili mi,
abych nemohl zvednout
k nebesům hlasu svého —
a když jsem věřiti přestal v modrou oblohu, v zářící slunce,
pak,
bídnou hmotu, z níž vyštvali duši,
vlastní mou rukou mě kovali
v pušky, děla, munice, torpéda —
a zapřáhli mě
k automobilům, dreadnoughtům, aeroplanům,
abych šel vraždit…
Zakovali mi v čelo
svůj zákon: Otroku, braň nás!
Jako hrozen mě tlačili v lisu,
až krev moje, lidstva nevinného,
stříkala k nebi, syčela v moři, schla po skalách
pro šílenství zlata, čardáš kapitalismu
nad mrtvolami mých bratří.
Ale já konečně clonou tmy,
mezi dvojí mdlobou ucházející mi krve
jsem prozřel ty lotry.
Těm paralytickým císařům, té hnijící šlechtě, těm perversním Rothschildům a Kruppům,
kteří se opíjeli mou krví, až říjeli rozkoší
