Tato stránka byla zkontrolována
Dítě
Jde bezstarostně let zelenou branou,
nevědouc ani, že dorůstá,
dob nepamětlivo, kdy na uvítanou
matka je líbala na ústa,
pyšná, plačící,
šťastná, trpící,
na lůžku v světnici.
Maminko, bojím se, koktalo kdysi —
mamince na sukni visí —
Však co se stalo?
Rozpřáhlo ruce, na útěk se dalo,
šedivý ptáček je zlákal.
Zpíval, jakoby plakal.
Maminko, chci ho mít — — —
A jak utíká,
ptáček uniká.
Nadarmo chvátá.
Je tak hrbolatá
cestička poli.
Nožičky bolí.
A jak naříká,
neví, co se děje,
Maminko, chci ho, proč utíká — — — ?
A maminka se směje.
Vzpomíná na tatínka, jak ji chtěl
a šel a šel, až ji měl — — — —
